Jednota bratrská se zrodila v Čechách v Kunvaldu po husitských válkách. Byla ovlivněna myšlenkami Petra Chelčického. Mezi nejvýznačnější představitele patřil Řehoř Krajčí, Lukáš Pražský, Jan Blahoslav nebo Jan Amos Komenský. Protireformace po bitvě na Bílé hoře znemožnila Jednotě další existenci a řada jejích členů odešla do zahraničí.

V letech 1722 až 1727 našlo několik rodin z Moravy útočiště v Sasku, na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa. Založily osadu Herrnhut (Ochranov) a obnovily Jednotu bratrskou. Ta se záhy rozšířila nejen po Evropě, ale doslova po celém světě. Ovlivnila národy na Karibských ostrovech a v Latinské Americe, působila mezi indiány v Severní Americe, oslovila Inuity v Grónsku, Newfoundlandu a na Aljašce, zasáhla jižní a centrální Afriku, Austrálii nebo Indii. Dnes je Jednota bratrská ve světě známá pod latinským názvem Unitas Fratrum nebo jednoduše Moravská církev.

Do své vlasti se Jednota bratská vrátila po protestantském patentu z roku 1861, který částečně zrovnoprávnil postavení evangelíků vůči katolíkům. První sbor byl založen roku 1870 v Podštejně. Státem uznanou církví se stala poté, co se ve Vídni přihlásila o registraci na základě říšského zákona z roku 1880. Od roku 1946 má v Československu i vlastní biskupy a počínaje rokem 1957 je v celosvětovém svazku Jednoty bratrské (Unitas Fratrum) samostatnou provincií.